Plevel, byliny a koření

Následující díl - Méně známé účinky koření a bylin >>>

Co je plevel, víme všichni, a zahrádkáři především. Ale jaká je hranice mezi bylinami a kořením? Ty bývají často zaměňovány. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že bylinami rozumíme kořeny, stonky, listy, plody i semena rostlin pocházejících z mírného podnebního pásma a koření jsou stejné části rostlin, které však rostou v tropickém podnebním pásmu a k nám se většinou dostávají v usušené formě.

Ve světové kuchyni existují statisíce pokrmů lišících se nesrovnatelně chutí, vůní i konzistencí a přitom se většinou připravují pouze z několika druhů surovin: masa, ryb, zeleniny, mouky, tuků, případně hub a několika málo dalších. Také technologie jejich přípravy poskytuje pouze omezené množství způsobů: vaření, dušení, pečení, smažení, grilování, případně nakládání. To, co způsobuje rozmanitost a nesčetné množství podob všech krmí jsou především různé byliny a koření.

Byliny člověk původně využíval jako potraviny, později i k účelům léčebným, náboženským a magickým. Dnes je používáme opět, především v kuchyni a na jejich léčivé schopnosti jako bychom poněkud pozapomněli.

Několik tun černého pepře, kardamonu, kurkumy, papriky, kmínu, zázvoru, chilli a koriandru s výbušninou v dokonalé synchronizaci s hudební kompozicí.

Bazalka

Staří Řekové a Římané ji spojovali s neštěstím, chudobou a nenávistí, v Itálii byla naopak symbolem lásky.

Bazalka podporuje trávení, působí proti nadýmání, způsobuje dobrou náladu, „čistí krev“, zmírňuje záněty v ústech a v krku a proto je vhodná i jako účinné kloktadlo. Kromě toho také odpuzuje mouchy.

Bobkový list

Tento téměř posměšný název skromného kuchyňského koření je na hony vzdálen latinskému jménu Laurus nobilis – Vavřín vznešený. Přesto se jedná o jednu a tutéž rostlinu v řecké mytologii zasvěcenou bohu Apollónovi, ale i řeckému bohu lékařství Aeskulapovi. Čaj z bobkového listu totiž odstraňuje odpadní látky z těla, pomáhá při diabetu a revmatizmu.

Vavřínové věnce byly pro Řeky a Římany symbolem moudrosti, proto je na hlavě nosilo mnoho jejich hrdinů a básníků. Jako Julius Caesar. Jiná legenda však zase vypráví, že vavřín působil proti plešatosti (když nic jiného, tak pleš alespoň dostatečně zakrýval) a že právě z tohoto důvodu výše zmíněný velký panovník nosil stále na hlavě věnec z této voňavé byliny.

Na zahradě je to dekorativně působící keř, který po prořezání dobře znovu obrůstá. Vyžaduje slunné stanoviště. Odpuzuje pilousy a různé škůdce.

Brutnák

Jeho latinský název Borago oficinnalis znamená „mám odvahu“. Věřilo se, že odstraňuje melancholii a vyvolává blažené pocity. Podporuje pocení a ve formě obkladu rozproudí krevní oběh v ochablé, unavené pokožce.

Díky svým krásně modře zbarveným kvítkům je brutnák pěknou zahradní či balkonovou rostlinou. Jeho nejlépe mladé a výlučně čerstvé lístky jsou spolu s jedlými květy ozdobou salátů. Květy naskládané ve vrstvách do keramické misky střídavě prosypané cukrem jsou skvělou přílohou k zákusku.

Česnek

Stavitelé pyramid i římští dobyvatelé dostávali příděl česneku proti chorobám i proti únavě. Obtížně bychom hledali další rostlinu s tak širokým spektrem účinnosti. Ne nadarmo se na Valašsku říká: „Když nepomůže česnek, med ani slivovice, je nejvyšší čas pořídit si papírové boty.“ Česnek je spolu s cibulí, pórem a pažitkou příbuzný lilii.

Česnek zabíjí bakterie, podporuje trávení, uklidňuje křeče střev, prokrvuje koronární cévy, snižuje tlak krve, zlepšuje náladu. Při boji s bakteriemi je lepší syrový česnek; vaření však nesnižuje jeho účinky při ředění krve a jiné schopnosti chránit srdce a cévy, dokonce je může ještě zvýšit. Při boji s rakovinou může být syrový nebo nakládaný česnek lepší než vařený. Chcete-li si být jisti ve všech směrech, jezte česnek syrový i vařený. Vysoké dávky (více než tři stroužky česneku denně) způsobily u některých lidí nadýmání, průjem a horečku.

Cibule

Je jeden z nejstarších léků naší civilizace. Ve staré Mezopotámii se věřilo, že léčí prakticky vše.

Cibule podporuje činnost žlučníku, má pozitivní vliv na štítnou žlázu, je důležitá pro diabetiky, chrání před aterosklerózou, snižuje hladinu cholesterolu a zvyšuje přitom hladinu prospěšného cholesterolu HDL, brání krevní srážlivosti a zklidňuje sennou rýmu. Je nejbohatším zdrojem silného antioxidantu kvercetinu v naší stravě (je jen v šalotce, žluté a červené cibuli, není v cibuli bílé), který se spojuje s prevencí nádorových onemocnění, zvláště rakoviny žaludku.

Pažitka

Čerstvé listy jsou bohatým zdrojem vitamínu C, karotenu a minerálních látek. Pažitka podporuje trávení a poněkud snižuje krevní tlak.

Fenykl

Ve středověku byl doporučován jako protijed proti jedovatým bylinám, houbám a hadímu uštknutí. Římanky jej používaly proti tloustnutí, k aromatizaci dechu, jako kosmetický prostředek a na oční koupele.

Dnes je fenyklový čaj znám především jako uklidňující nápoj pro děti trpící střevními křečemi. Napomáhá snadnějšímu trávení tuků a při bolestech žaludku. Pomáhá proti chudokrevnosti, je močopudný a snižuje toxické působení alkoholu.

Fenykl je příbuzný kopru. Tyto rostliny by se proto neměly vysazovat vedle sebe, jelikož by se mohly zkřížit a ztratit svá charakteristická aroma.

Kopr

V bibli je zmínka o tom, že byl kopr používán jako platidlo při vybírání daní. Egypťané jej používali proti bolení hlavy a jeho semínko jako hojivou drogu. Římané jím potírali svaly gladiátorům, aby měli větší sílu při zápasech. V Anglii byl znám jako „církevní semínko“, protože jej lidé během kázání žvýkali, aby neusnuli.

Kopr obsahuje velké množství vitaminu C, karotenu a silice podporující chuť k jídlu. Málo se však ví, že účinkuje i na snížení krevního tlaku. Žvýkání semen údajně posiluje činnost srdce. Doporučuje se jednu čajovou lžičku semínek žvýkat ve třech dávkách. Extrakt z drcených semen zalitý vroucí vodou působí proti škytavce, nespavosti a kolice.

Koriandr

Číňané se domnívali, že bude-li člověk jíst semena koriandru, stane se nesmrtelným. Plody se žvýkají pro odstranění pachu z úst a pro zlepšení trávení. Zdá se, že napomáhá trávení sacharidů. Pozor ale na předávkování. Velké množství koriandru může způsobit závratě a bolesti hlavy.

Semena musí být dostatečně zralá, jinak by zapáchala. Proto je také jeho název odvozený od řeckého slova „koros“ označujícího smrdutý hmyz. Zralá semena však voní jako čerstvý citrón.

Máta

Na Dálném Východě přebírala máta v minulosti úlohu alkoholu. Nad sklenicí silného mátového čaje dospěli diskutující muži často k dohodě. Řekové zase mátou čistili stoly, aby se leskly a voněly. V Anglii si již v 16. století čistili mátou zuby.

Existuje celá řada druhů máty. Všechny ale podporují trávení a zmírňují křeče. Máta také snižuje krevní tlak.

Působí jako odpuzovač hmyzu. Snítka čerstvé máty v otevřeném okně odhání mouchy.

Miřík celer

Vytváří tři typy: celer hlíznatý, z něhož se používají bulvy a listy, celer řapíkatý, pěstovaný pro dužinaté řapíky a celer naťový, vytvářející mnoho jemných listů. Kromě vyjmenovaných částí se pokrmy koření i nažkami – semínky.

Věnce z celerových listů korunovaly hlavy vítězů řeckých her pořádaných k oslavě boha Dia, ale již tehdy byly využívány jak v kuchyni, tak k léčení. Celer zvyšuje činnost ledvin a pohlavních žláz, je vhodný při dně, revmatizmu i cukrovce, působí proti nervové slabosti. Je to tradiční vietnamský lék na snížení krevního tlaku.

Látky v celeru obsažené detoxikují některé karcinogeny, zejména cigaretový kouř. Konzumace celeru před silnou námahou nebo po ní může u některých jedinců vyvolat mírné až vážné alergické reakce.

Paprika

Paprika sladká a pálivá, feferonky, chilli papričky neboli cayennský pepř – směsice tvarů, barev i stupňů palčivosti. Paprika se dostala do Evropy s Kolumbovou výpravou z Ameriky jako „indiánský pepř“, sídlo indiánského boha ohně. Není však vyloučeno, že k nám přicestovala i z východu jako „turecký pepř“ a že ji znali již Římané.

Je zdrojem provitaminu A, vitaminu C a dalších. Pálivá paprika působí na žaludek šetrněji než pepř, ale ve větším množství jeho sliznici dráždí. Dráždí také sliznice močových cest a pohlavního ústrojí. Že by však způsobovala žaludeční vředy, je spíše pověra.

Pálivé papriky pomáhají při onemocnění horních cest dýchacích i při astmatu, protože rozpouštějí hleny a napomáhají jejich uvolňování i vylučování.

Feferonky prospívají srdci a působí proti kornatění cév tím, že podporují rozpouštění krevních sraženin. Tento proces působí sice krátkodobě (asi 30 minut po požití jídla okořeněného paprikou) avšak časté dráždění paprikami cévy čistí od sraženin.

Jeden lékař viděl jakéhosi slovenského stařečka jíst pořádný kus slaniny a varoval ho, že si zahrává se zdravím a že určitě dostane infarkt. Děda mu s jistotou odvětil, že se mu nemůže nic stát, protože ke špeku přece jí také papriku. A opravdu. Nakonec v plném zdraví přežil i pana doktora.

Ostré feferonky mohou i zlepšovat náladu a chovat se podobně jako antidepresivum. Obsahují totiž kapsaicin (podle latinského „kousat“), onu pálivou látku, která může vyvolat produkci endorfinů v mozku, díky kterým dostaneme dobrou náladu. Kapsaicin pravděpodobně „popálí“ nervová zakončení v ústech a donutí je vyslat do mozku falešný signál bolesti. Mozek se snaží tělo před vnímanou bolestí ochránit a odpoví vyloučením látek proti bolesti, tedy endorfinů, které podobně jako morfium způsobí opojení. Následující sousto vyvolá další uvolnění endorfinů, což se stále opakuje a tak vzniká příjemný stav. Někteří lidé se kvůli tomuto pocitu stávají na feferonkách až závislí a jedí čím dál tím víc pálivější papriky.

Následující díl - Méně známé účinky koření a bylin >>>

- I.K.

Výživový poradce LifeUp - výživový poradce Praha - výživový poradce Hradec Králové - výživový poradce - dieta, diety, hubnutí, nutriční a výživové poradenství - výživová poradna

výživový a dietní poradce Praha LifeUp