Méně známé účinky koření a bylin

<<< Předcházející díl - Byliny a koření

Pepř

Je to koření užívané již ve staré Indii, v Řecku i v Římě. Byl velmi drahý. Prodával se na zrnka a často byl součástí svatebního věna. Otrok si mohl koupit svobodu za půl kilogramu pepře. Ve středověku byl pepř oblíbený, ale kněží mu vytýkali, že podporuje žádostivost tělesnou. První americký milionář Elia Haskett Derby získal své bohatství právě z obchodu s pepřem.

Černý pepř obsahuje látky podporující trávení. V mírných dávkách působí močopudně a stimuluje činnost srdce. Velké dávky dráždí sliznici zažívacího a močového ústrojí.

Zelený pepř jsou zcela nezralé plody pepřovníku černého. Je méně palčivý než pepř černý nebo bílý a proto méně dráždí zažívání.

Pokud jde o pepř červený, nejedná se o rostlinu příbuznou pepřovníku, ale jsou to bobule stromu podobného akátu. Jejich význam tkví pouze v pěkné barvě a ve větších dávkách jsou toxické.

Petržel

Pro staré Řeky byla petržel symbolem smrti. Používali ji proto při smutečních obřadech a zdobili jí náhrobky. Římané si petrželové věnce věšeli na krk, aby je chránily před opilstvím. Ve středověku bylo petrželi přisuzováno, že je ďábelskou bylinou a lidé věřili, že jim přesazení této rostliny přinese smrt.

Dnes víme, že je bohatá na vitaminy C, A a B, na minerály jako je jód, železo, hořčík, vápník, draslík. Sušený kořen je součástí močopudných čajů, pomáhá při revmatizmu, artritidě, vysokém krevním tlaku, obsahuje vlákninu. List petržele podporuje chuť k jídlu, trávení, je močopudný. Čerstvou i sušenou nať bychom měli užívat přiměřeně, protože ve vysokých dávkách by mohla dráždit ledviny.

Rozmarýna

Má jméno od latinského „ros“, rosa, a „marinus“, mořský – tedy „mořská rosa“. Pro Řeky byla symbolem paměti, protože prý bystřila rozum. V době moru lidé dezinfikovali „vypuzovali zlo“ silně vonící rozmarýnou. Něco na tom může být, protože tato bylina má antibakteriální vlastnosti a i když nezahání mor, alespoň odpuzuje hmyz.

Rozmarýna je krásně vonící keřík s bílými nebo fialovomodrými kvítky a lístky ve tvaru jehlice. Má ráda slunce a vyžaduje chráněné stanoviště. Je citlivá na mráz a proto je vhodné ji nechat přezimovat v bytě.

Saturejka

Její název pochází z řeckého slova „satyrikos“, „smilný“, protože se věřilo, že stimuluje činnost pohlavních žláz. Pomáhá při potížích v krku a v ústech, uklidňuje žaludek, podporuje trávení a díky své ostré chuti se výborně hodí do neslaných diet. Může se s ní dochutit kuře nebo pstruh. Pro svůj uklidňující účinek na trávicí potíže je nedocenitelnou součástí fazolových a ostatních luštěninových i velmi tučných pokrmů. Lísteček saturejky nám také pomůže, když dostaneme žihadlo.

Skořice

V antickém Řecku ji používali k hojení ran. Je výborným domácím lékem proti rýmě, kašli a bolestem v krku, pomáhá při zánětech dutin nosních, povzbuzuje krevní oběh, stimuluje nervy, potlačuje nevolnost, usnadňuje trávení. Ve formě obkladů pomáhá proti bolestem kloubů, ženám pomůže od menstruačních bolestí. Podle nových výzkumů snižuje hladinu cukru v krvi, což je dobrá zpráva pro lidi s diabetem druhého typu. Má mírné účinky proti srážlivosti krve.

Všichni ji pravděpodobně známe jen jako součást sladkých jídel a moučníků, avšak skořicí můžeme také aromatizovat nejen čaj, ale i kávu. Malé množství tohoto koření ozvláštní kterýkoli pokrm, včetně pečínek z masa (to je druhá dobrá zpráva pro diabetiky).

Kombinace skořice s medem je nejenom lahodná (toto není dobrá zpráva pro diabetiky), ale v mnoha směrech i léčivá údajně na většinu nemocí. Obvyklé dávkování je přibližně 1 až 2 polévkové lžíce medu a kávová lžička skořice nebo v poměru jedna k jedné, případně rozpuštěné ve vodě a užívané pravidelně. Zmiňovány jsou nemoci srdce, artritida, infekce močového měchýře, cholesterol, nachlazení, žaludeční potíže včetně žaludečních vředů, snížená imunita, kožní infekce, chronická únava, rakovina, zápach z úst, plynatost a údajně i bolesti zubů.

Vnější užití ve formě masážních olejů a krémů ulevuje od bolestí svalů a svalových křečí, revmatických bolestí kloubů. Způsobuje celkové prohřátí a regeneraci tkání. Účinné látky napomáhají buněčnému metabolizmu, zrychlují látkovou výměnu, a proto se skořice používá v kosmetice k redukci celulitidy.

Šalvěj

Latinské slovo „salvare“ znamená „léčit“. Ze středověku se dochovalo úsloví: „Jak může zemřít člověk, který na zahradě pěstuje šalvěj?“ Lístky šalvěje položené na horká kamna osvěží vzduch v místnosti a uvolní průdušky. Dobře se kombinuje s tučnými pokrmy (vepřové, skopové, kachna) a usnadňuje jejich trávení. Působí antisepticky, protizánětlivě, zlepšuje funkci žlučníku a jater, používá se při zánětlivých onemocněních krku a ústní dutiny k výplachům a jako kloktadlo, omezuje pocení.

Odpuzuje housenky, je proto vhodné sázet šalvěj mezi zelí a podobné rostliny.

Tymián

Egypťané jej používali k balzamování mrtvých a současná věda prokázala, že tymián má tak silné antiseptické účinky, že může usmrtit bacily už za 40 vteřin. Římané spojovali tymián se silou a odvahou a proto si jej vojáci přidávali do koupele před tím, než šli do boje. Ještě ve středověku vyšívaly dívky tymián na emblém svých rytířů.

Čaj z tymiánu „čistí krev“, je dobrým vnitřním prostředkem proti akné a obklady z něj mají antiseptické účinky z vnějšku (dvě lžičky čerstvého nebo sušeného tymiánu dát do velkého hrnku, spařit horkou vodou a pět minut louhovat).

Tymián je krásná, lahodně vonící zahradní i balkonová rostlina kvetoucí po celý rok. Má rád slunce, ale jinak je nenáročný, ani nepotřebuje mnoho vody. Při pravidelném stříhání znovu bohatě obrůstá.

Zázvor

V tradičním hindském systému indické medicíny se již tisíce let používá k léčení revmatických onemocnění, svalů a kostí. Podle Ajurvédy zlepšuje také paměť.

Víme o něm, že zahání nevolnosti. Ať už jsou obyčejné, ranní těhotenské, při cestování nebo při pooperačních stavech. Je stejně účinný jako léky a někdy je dokonce i předčí. A to navíc bez nežádoucích vedlejších účinků. Je protizánětlivý, proto je účinným pomocníkem při nachlazení, ale dokáže ulevit i od revmatických bolestí. Odstraňuje nadýmání, podporuje střevní peristaltiku.

Pěstování bylinekpěstování_bylinek_bagr

Pěstovat bylinky v truhlíku či v květináči za oknem nebo na terase není nic nesnadného a ty kromě užitku v kuchyni mohou plnit i funkci estetickou. Je ovšem nutné řídit se určitými pravidly. Měli bychom znát požadavky jednotlivých rostlinek při smíšené výsadbě. Některé vyžadují plné slunce (měly by být na sluníčku alespoň šest hodin), jiné zase polostín, některé potřebují hojnou zálivku, jiné jsou citlivé na přemokření a všechny nesnášejí průvan.

Tip na osázení truhlíku

Oku lahodící kombinace vznikne použitím různě barevných odrůd bazalky – jako je bazalka pravá (Ocimum basilicum) a červenolistá kadeřavá bazalka (Ocimum basilicum „purpurascens“) s růžovými květy. Do popředí lze vysadit odrůdu bazalky „citridomum“ nebo drobnolistou majoránku a dobromysl.

Bazalku umístěte do polostínu, aby si zachovala své barvy. Pravidelné odstraňování květů podporuje růst nových lístečků.

<<< Předcházející díl - Byliny a koření

- I.K.

Výživový poradce LifeUp - výživový poradce Praha - výživový poradce Hradec Králové - výživový poradce - dieta, diety, hubnutí, nutriční a výživové poradenství - výživová poradna

výživový a dietní poradce Praha LifeUp