Co bychom měli vědět o medu?

Britský egyptolog George Smith (1840 – 1876) nalezl v údolí řeky Nilu papyrus, z jehož textu lze vyčíst, že v období 11. dynastie (2137 – 1994 př. n. l.) bylo doporučováno přikládat na otevřenou ránu například čerstvé maso, máslo, chléb, nebo med.

Pozitivní působení medu známe tedy již zhruba čtyři tisíce let, ale víme toho o něm dost, nebo si neumíme občas odpovědět ani na některé jednoduché otázky? Měli bychom především vědět například to, že český med patří svou kvalitou k nejlepším na světě! A víme vůbec to, čím se liší medy světlý či tmavý, nebo květový a lesní, nebo co se skrývá za méně známým pojmem med medovicový? A co med, který zcukernatěl? Je špatný? Poškozují med vysoké teploty?

Tak postupně: podle zdroje snůšky rozlišujeme světlý med květový nebo tmavý, kterému často říkáme lesní, ale správněji bychom měli říkat medovicový (medovice je tekutý, cukernatý výměšek mšic ulpívající na povrchu rostlin vyhledávaný včelami). Světlý med je přírodní koncentrát nektaru z květů. Může být jednodruhový, nebo smíšený jako je například med luční. Obsahuje fytohormony, éterické oleje a má více bílkovin, než med tmavý. Protože je v něm větší podíl cukru hroznového, než ovocného, krystalizuje a tuhne rychleji. Pro svou lehkou stravitelnost méně zatěžuje trávicí systém a je tak vhodný pro lidi po operaci, po těžké nemoci nebo pro malé děti s výjimkou dětí do jednoho roku. Tmavý med má málo bílkovin a proto je vhodnější pro osoby s nemocnými ledvinami, zato však obsahuje více silic a dalších látek příznivě působících při zánětech horních cest dýchacích.

Složení medu:

Med je směs cukrů, vody a dalších složek. Specifické složení závisí na směsici květů navštívených včelami, které med vyprodukovaly. Liší se dle lokality, období i jednotlivých včelstev. Typické složení medu je 38 % fruktóza, 31 % glukóza, 10 % ostatní sacharidy a 17 % voda. Med obsahuje také polyfenoly, působící jako antioxidanty, některé vitamíny, minerální látky a enzymy.

Je med, který zcukernatěl, špatný?

Někdy lidé dávají přednost medu tekutému, protože tuhý považují za starý nebo zfalšovaný, či dokonce za zkažený. Ve skutečnosti jde pouze o přirozený proces jeho zrání. Med se díky vysokému obsahu cukru nikdy nezkazí. Podezřelé je naopak to, když med zůstává řadu měsíců tekutý. Je totiž pravděpodobné, že byl nešetrně dlouhodobě zahříván za příliš vysokých teplot. V poslední době se na trhu stále častěji objevuje tak zvaný pastovaný med. Ten se získává promícháváním během krystalizace, čímž se zamezí přílišnému ztuhnutí, aniž by došlo k jeho poškození.

  • Med je prevence, v době nemocí je už na med pozdě.
  • K předcházení nemocem se doporučuje asi jedna polévková lžíce denně.
  • Rozpuštěný ve vlažné vodě a užívaný ráno na lačno upravuje trávení.
  • Lidé trpící sennou rýmou by měli s prevencí začít už během zimy. Nejlépe konzumací medu od včelaře z okolí, ve kterém budou během pylové sezóny pobývat.
  • Při chemoterapii není med sice lékem, ale díky vysokému obsahu železa zlepšuje krevní obraz a může nahradit i minerální preparáty, protože obsahuje všechny důležité stopové prvky kromě selenu.
  • Příznivě ovlivňuje nemoci dýchacího a močového systému, doporučuje se i při onemocnění jater a při některých kožních nemocech.
  • Je rovněž uznávaným afrodisiakem – což potvrzuje i Kámasútra. Med bývá častou součástí nápojů lásky a také medovina se těší oblibě při milostných hrách. Staří Peršané jí popíjeli během líbánek, protože vzbuzuje sexuální apetit ke zplození potomka, alkohol s kořením zmenšuje rozpaky, vitamín B a aminokyseliny podporují plodnost. I Angličané říkají líbánkám honeymoon.

Co medu vadí?

  • Dlouhodobé rozpuštění zkrystalizovaného medu za příliš vysokých teplot. Úplně postačí několik minut na vodní lázni nebo rozehřátí na ústředním topení.
  • Dlouhodobé sluneční záření.
  • V mikrovlnce živá složka medu „zhasne“.
  • Skladováním v tmavé spíži při 20 °C se sníží jeho „živost“ o polovinu po čtyřech letech, při 10 °C k tomu dojde až po třiceti letech. Jednotlivé sklenice tedy můžeme uchovávat při pokojové teplotě, ale zásobu dvaceti kilogramů raději v chladu v dobře uzavřené nádobě, nejlépe keramické nebo nerezové, protože med snadno přijímá cizí pachy a vlhkost. Vzdušná vlhkost naředí horní vrstvu medu a může způsobit jeho povrchové kvašení.
  • Med ale není až tak citlivý na vysoké teploty jak se domníváme, pokud se zahřívá krátkodobě. Podle pana Dalibora Titěry, vedoucího laboratoře Výzkumného ústavu včelařského, klesne teplota horkého čaje za deset minut na padesát stupňů, a takovou zátěží dojde ke snížení biologické účinnosti medu o pouhých 6 až 10 procent. Dát si ovšem lžičku medu do vařícího čaje zcela ztrácí smysl. Při teplotách nad 46 °C totiž dochází k degradaci většiny biologicky aktivních látek. Nevadí ani kratší pečení, i když je trouba nastavena na 250 °C, protože teplota uvnitř těsta se pohybuje kolem 100 °C. To je způsobeno poměrně vysokým obsahem vody, která se při pečení odpařuje a ochlazuje vnitřek těsta. Čím je kousek menší, tím dříve se upeče. Ztráta biologické hodnoty nemusí proto být o mnoho větší, než v horkém čaji.

Na co si dát u medu pozor?

  • Med může podráždit citlivé sliznice pylem a kyselinou mravenčí.
  • Není vždy vhodný pro alergiky a nedoporučuje se ani při redukční dietě.
  • Diabetici by se měli medu vyhnout vždy.
  • Asijské medy mohou obsahovat stopy antibiotik, protože jimi někdy bývají léčeny včely napadené včelím morem. U nás se musí úly i včelstva spálit. V poslední době se však situace zlepšuje, protože si velké firmy dávají pozor, med pravidelně podrobují analýzám na tyto látky.
  • Obchodní řetězce nabízejí směsi medu často nejasného geografického původu. Vedle nápadného nápisu „Český výrobek“ můžeme najít sdělení menším písmem „Směs medu ze zemí EU a mimo EU“.

Kdy nám med pomáhá?

To, že je med především prevence ještě neznamená, že nemá vůbec žádný účinek v době nemoci. Může alespoň přinášet úlevu. Může například ulevit při suchém kašli, bolesti žaludku, při zácpě, léčí afty v ústech a zklidňuje popáleniny. Med obsahuje množství hořčíku a draslíku. Zvyšování tělesné teploty a pocení vedou ke ztrátě draslíku. Jeho nedostatek se projeví bolestí svalů, případně i svalovými křečemi. Proto je dobré med podávat při horečnatých onemocněních. V medu je rovněž nezanedbatelné množství mědi a železa, a to navíc ve formě, kterou dokáže tělo téměř stoprocentně využít. Pravidelná konzumace medu proto pomáhá při anemii, protože pozitivně ovlivňuje krvetvorbu a zvyšuje hodnoty hemoglobinu. Antioxidanty chrání před rakovinou tlustého střeva.

Uveďme si pro zajímavost také několik zkušeností z oblasti tradiční čínské medicíny:

Půl šálku medu prohřátého v páře užívaný třikrát denně na lačný žaludek léčí žaludeční a dvanácterníkové vředy.

Půl šálku medu smíchaného s teplou vodou vypitý jednou denně má vliv na snížení vysokého krevního tlaku, zmírnění zácpy, neurastenii, léčení srdečních chorob, i proti kornatění věnčitých tepen.

Šálek vody s medem před spaním odstraní nespavost způsobenou neurastenií.

Dvě čajové lžičky medu smíchané s teplou vodou vypité ráno na lačno léčí chronickou zácpu.

Med nanesený na vatový tampón můžete aplikovat na uši ke zmírnění otok, nebo na zklidnění popraskané kůže při hemoroidech.

- I.K.

Výživový poradce LifeUp - výživový poradce Praha - výživový poradce Hradec Králové - výživový poradce - dieta, diety, hubnutí, nutriční a výživové poradenství - výživová poradna

výživový a dietní poradce Praha LifeUp