Vánoční zeměkoule

Následující díl - Vánoce napříč kontinenty >>>

Následující díl - Vánoční deprese >>>

Naši dávní předci rok co rok, po celé věky, oslavovali v prosinci zimní slunovrat, kdy se začínají prodlužovat dny. Byla to oslava návratu životadárného Slunce, které vždy symbolizovalo plodivou sílu vzdorující času i smrti.

Křesťanství, ve středověku mocně rozmáchnuté po celé Evropě, začalo prosazovat představu jednotného světa všemi možnými prostředky. Některé pohanské zvyky a svátky byly tak nevhodné, ale tak houževnaté, že je církev nedokázala vymýtit, a tak si je aspoň přetvořila k obrazu svému. Proto se milý svátek slunovratu pěkně převlékl a přemaloval, přelakoval a překřtil a stala se z něho oslava narození Páně. Otázkou však zůstává, kdy se mají Vánoce vlastně slavit. Vzhledem k tomu, že není přesně známo, kdy se Ježíš narodil, slaví tuto událost různé církve jindy a různé národy jinak. V tomto článku procestujeme celý svět a do některých zemí na prahu Vánoc se podíváme. Začněme třeba exoticky. Argentina má do bílých Vánoc hodně daleko, proto si je lidé vytvoří. Na své vánoční stromečky zavěšují chomáčky bílé vlny, aby budily dojem, že jsou zasněžené. Dárky ale děti nenajdou pod stromečkem, nýbrž ve svých pečlivě vyčištěných botičkách u postele. Rozdává je Magi, postava, která pro ně putuje za Ježíškem do Betléma. Aby měl její kůň na cestu dost jídla a pití, je zvykem dávat před dům snítku sena a misku s vodou. Ke štědrovečerní večeři, k níž se usedá obvykle na zahradě, se podává pečené sele anebo páv, jehož peřím se také zdobí hodovní stůl.

Když přeplujeme oceán zpět do Evropy, můžeme se podívat na Vánoce v Irsku. Irové věří, že na štědrý den navštěvuje zemi Jidáš. Jiná tradice tvrdí, že na Štědrý večer putuje temnotou malé Jezulátko a dává do oken obydlí hořící svíčky, aby nezabloudilo. Dříve patřilo mezi mnoho zvyků i to, že po večeři přinesla hospodyně na stůl chléb a čerstvé mléko. Zároveň se na chvíli nechaly otevřené dveře, což mělo symbolizovat, že každý, kdo přijde, je v domácnosti vítán. Vyjadřovala se tím též naděje, že dům navštíví Josef a Marie i s malým Ježíškem.

Francouzi mají nejmladšího ze všech nadělovačů dárků. Je jím Père Noël, který vkládá dárky do bot a objevil se teprve na počátku 20. století. Doprovází ho Père Fouettard, což v překladu znamená „otec políček“ a jak jeho jméno napovídá, je připraven uštědřit pohlavek každému zlobivému dítěti. Večer 25. prosince se dlouze a zplna hrdla hoduje, francouzská vánoční večeře je skutečně labužnická. Podávají se ústřice a bílé klobásy, hlemýždi, rybí polévka, krocan, čokoládové salámy či roláda v podobě polena ozdobená cesmínovými lístky. Před půlnocí všichni chvátají na mši. Když se zvednou od stolu, nechají vše ležet a na rozích stolu vyhrnou ubrus nahoru, aby se po něm nemohli vyšplhat lesní skřítci. Ti by totiž spořádali všechno, co lidé na stole nechají.

Předvánoční čas v Německu věští adventní řemeslné trhy na náměstích, kde se prodává různé pouťové zboží anebo si v nich mohou děti za dozoru zkušených řemeslníků samy vyrobit drobné dárky pro své blízké, pouze za cenu materiálu. Tři čtvrtky před Štědrým dnem chodí v noci po každé vsi zpěváci, kteří klepou na domovní dveře všech obydlí. „Noc klepání“ je zvyk, jenž má připomenout smutek, který prožíval Josef s Marií, když hledali v Betlémě nocleh a setkávali se jen se zavřenými dveřmi a nepřístupností lidí za nimi.

Mnohé starobylé zvyky si dodnes uchovávají Chorvati. Tradiční vánoční pozorností je ozdobené jablko, které dává vždy chlapec nějaké dívce. Je to velice starobylý zvyk, ale mnohde je uchován dodnes. Také předvánoční setí pšenice do květináče je velmi běžné. Mladé obilí má symbolizovat plodnost a obnovu života a kromě toho vypadá hezky. Trs rostlinek se vodorovně sestřihne, ováže červenou stužkou nebo chorvatskou trikolórou, v některých krajích se doprostřed vkládá jablíčko a svíčky. Během svátků nádobka s pšenicí stojí pod stromečkem a v rohu místnosti je rozložený betlém. Na konci Vánoc se dá pšenice ptáčkům, protože nic z tohoto posvátného období se nesmí vyhodit. Úkolem dětí je vyzdobit vnitřek domu zelenými větvičkami. Zelené snítky v domě mají symbolizovat sílu nad zimním spánkem a umrtvením přírody, sílu života nad smrtí.

Temperamentní Španělé mají na Štědrý den v ulicích stejně veselo jako my na Silvestra. Tento den si lidé předávají dárky, ale nejsou to dary, jak je známe z našich končin, nýbrž koše s ovocem, různými dobrotami a vínem. Na Štědrý den se rodiny střídavě scházejí jeden rok u ženiných rodičů, další rok u mužových rodičů. Hlavním chodem štědrovečerní večeře je především ovčí a kozí maso, hostina začíná až kolem desáté hodiny večer a prokládá se zpěvem u betléma s prázdnými jesličkami. Přesně o půlnoci nejmladší člen rodiny vloží do jesliček malou figurku Ježíška.

Seveřané si na rozdíl od zbožných jižanů uchovali ve vánočních svátcích daleko více pohanských prvků. Ve Švédsku nosí dárky malý červený skřítek s bílým plnovousem a jmenuje se Jultombe. Dříve se po vzoru Mikuláše vhazovaly dárky do světnice anonymně a poté se na ně upozornilo klepáním na okno. Proto se jim říká julklappa (klappa znamená ve švédštině klepání). Tradičním pokrmem u štědrovečerní večeře je uvařená sušená treska a šunka potřená hořčicí, která se zapeče do brambor a červeného zelí. Norské děti obdarovává trpaslík Nisse, který má tento úděl uložen za trest. Odmítl totiž v Betlémě čímkoli přispět na dečku, kterou by mohlo být přikryto Jezulátko.

Předzvěstí dánských Vánoc jsou adventní věnce, jejichž čtyři svíčky mají připomínat dětství, mládí, dospělost a stáří. V Kodani rozsvěcí starosta vánoční strom, který je darem pro všechny obyvatele Dánska od jejich norských sousedů. Avšak hlavní a nedílnou součástí Vánoc jsou dárky, které se nakupují již několik měsíců dopředu. Každý dárek by měl být co největším překvapením, měl by být vtipný a poukazovat na nějakou ctnost či vadu obdarovaného. Na Štědrý večer se na stole objevuje husa, kachna nebo vepřová pečeně, pepřená treska s ředkvičkami a horká rýže politá studeným mlékem. Jako zákusek se podává rýžový nákyp se zapečenou mandlí a kdo ji najde, ten obdrží speciální dárek, jímž bývá malé marcipánové prasátko. Vánoční stromek se v posledních letech často kupuje v květináči a po Vánocích se vysadí do přírody nebo do městského parku.

Daleký Island je pohroužen do sněhu. V prosinci svítá kolem poledne a po pár hodinách se opět snáší tma. Kdesi v nitru země žijí dva trollové, muž se ženou, a ti mají třináct synů, vánočních skřítků. Od 11. prosince začnou každou noc navštěvovat lidská obydlí, postupně od prvního po třináctého skřítka. Nejsou vyloženě zlí, ale rádi lidi potrápí, každý svým typickým způsobem. Jeden například plaší ovce, druhý nakukuje oknem do domů, třetí vylizuje hrnce, další krade cukroví, jiný děsí lidi boucháním dveří. Všichni ale nechají někde schovanou dobrotu pro děti, a tak malí Islanďané už od 11. prosince dostávají denně různé drobné dárky. Tak je to po třináct nocí až do Štědrého dne, kdy je předávání dárků už úkolem lidí. Balíčky navršené pod stromkem jsou popsány: komu náleží a kdo je dárcem. Tradičním dárkem je nějaký kousek oblečení z vlny. Kdo nic vlněného nedostane, toho sežere obrovská černá zlá kočka.

Obrátíme-li se nyní na východ, zaujmou nás Vánoce na ruský způsob. Čtyřiadvacátý prosinec je obyčejným všedním dnem a narození Ježíše se slaví 6. a 7. ledna. Na Štědrý večer se podávají palačinky s mletým masem, pelmeně, kachna, kaviár a spousta dalších lahůdek. Ruské děti dostávají většinou jen ty dárky, které si skutečně přejí a pod stromeček jim je naděluje děda Mráz. Ten přijíždí na saních až z Čukotky a doprovází ho Sněhurka v bílém kožíšku z hranostajů. Vánoce v Rusku jsou nyní velmi ochuzené o mnoho tradičních zvyků, které se kdysi dodržovaly. S rokem 1918 však byly oslavy zakázány a zvyky bohužel upadly v zapomnění.

O mnoho dál a ve zcela jiných podmínkách slaví Vánoce Australané. Nechumelí, nestaví se sněhuláci, ale teplota stoupá na 35° C ve stínu a nebe je šmolkově modré. A tak není divu, že mezi běžné vánoční radovánky patří u protinožců surfování a aby bylo učiněno vánoční atmosféře zadost, sportuje se prý i v plavkách á la Santa Claus. Avšak právě v tomto období musejí na plážích o to více kmitat záchranáři. Australská štědrovečerní večeře pod širým nebem působí spíše jako piknik. Podávají se studené obložené mísy, saláty, chlazené nápoje a sladkosti a vše uzavírá tradiční anglický pudink. Lidé si velmi rádi posílají vánoční přání, a dokonce mezi sebou soutěží, kdo se může pochlubit největší sbírkou. Pohlednice a blahopřání proto vystavují do oken nebo je rozvěšují na šňůry nedaleko jídelního stolu, aby se na ně mohl každý zájemce podívat.

V Africe jsou oslavy Vánoc většinou převzaty podle země bývalých kolonistů. V Keni je 12 % křesťanů, a tak jsou svátky omezeny jen na hotely, které připravují oslavy pro potěchu turistů. Naproti tomu v Zimbabwe oslavují Vánoce se vší parádou, lidé si dávají dárky, zdobí stromeček a k večeři jedí hlavně ryby a drůbež. Návštěva kostela samozřejmě nesmí chybět. Jihoafrická republika se už opět naší tradiční představě Vánoc poněkud vzdaluje. Lidé si užívají koupání v moři nebo v bazénu a radují se z umělého stromku ozdobeného umělým sněhem. Jak se zdá, mnoha národům, které mají tu smůlu, že žijí v příliš teplém klimatu, sníh a zima velice schází.

A jak se vůbec slaví Vánoce v Betlémě? Přímo nad jeskyní, v níž se narodil Ježíš, stojí veliká bazilika Narození Páně, jež byla postavena v roce 330. Protože se o vlastnictví jeskyně dlouho vedly spory mezi různými církvemi, byla stanovena dohoda, která přisuzuje vlastnictví jak katolíkům, tak Řekům a Arménům. Výsledkem je vánoční maratón od 25. prosince do 8. ledna. Jako první, tedy 25. prosince, se konají bohoslužby západní církve, šestý leden připadá na bohoslužby řecké ortodoxní církve, ale také pravoslavné církve, Koptů, Syřanů a Habešanů. Oslavy uzavírají 8. ledna arménské bohoslužby. Vzhledem k tomu, že Betlém je centrem pro mnohé církve, věřící touží navštívit právě vánoční mše, ty jsou však přístupné pouze pozvaným hostům. Konají se v bazilice Narození Páně nad onou jeskyní, kde se Kristus narodil. Přesné místo v jeskyni je označeno velkou stříbrnou čtrnácticípou hvězdou.

Následující díl - Vánoce napříč kontinenty >>>

Následující díl - Vánoční deprese >>>

- A. Petříková (Článek byl převzat se souhlasem redakce časopisu Look)

Výživový poradce LifeUp - výživový poradce Praha - výživový poradce Hradec Králové - výživový poradce - dieta, diety, hubnutí, nutriční a výživové poradenství - výživová poradna

výživový a dietní poradce Praha LifeUp