Vesmír lidského těla

Lidské tělo je doslova pokryto kobercem nejrozmanitějších mikrobů, v našich útrobách žije až deset biliard (tedy 10 000 000 000 000 000) bakterií, které dohromady váží zhruba 1,2 kg, a k tomu ještě připočtěme pestrou směs kvasinek, plísní, hub, prvoků, mikroskopických roupů, asi 1200 druhů virů a obří armády roztočů, jež nás doprovázejí na každém kroku. Bakteriální buňky jsou přibližně v desetinásobné přesile oproti všem buňkám, z nichž se skládá lidské tělo. Přitáhneme-li představu naší tělesné džungle za vlasy, pak jsou lidé vlastně spíše koloniemi bakterií než lidmi.

Dobytí ráje

Každé miminko uvnitř matčiny dělohy je nejčistším stvořením s absolutně sterilními orgány. Avšak již během porodu získá od matky i z vnějšího prostředí mnoho nových mikroskopických nájemníků a v prvních dnech života jeho tělo začnou osidlovat celé gangy nejroztodivnějších tvorů. Pro novorozence se jedná o zcela přirozený a žádoucí mechanismus, protože bez mnohých „hodných“ bakterií se v životě neobejdeme. Napomáhají nám trávit spoustu obtížně rozložitelných látek, a díky tomu získáváme z potravy více energie, než bychom dokázali načerpat vlastními silami. Z přijatých látek bakterie vytvářejí a zpracovávají vitaminy.

U novorozenců tyto bakterie dokonce podporují správný vývoj některých orgánů, především střev. Pokusy na myších ukázaly, že zcela sterilní prostředí způsobí, že střeva se vůbec nedovyvinou do správné podoby, a jejich omezené fungování tak povážlivě ohrožuje život jedince. Bylo prokázáno, že rovněž porod pomocí císařského řezu a absence kojení limituje plnohodnotnou invazi mikrobů do útrob dítěte. Nutno však dodat, že tato plnohodnotná invaze je ve skutečnosti totální chaos bez řádu a bez jakéhokoli jednotícího prvku. Neexistuje žádný standard, „jak by to mělo být“. V ohromující míře individuální a prapodivná situace ve střevech každého jedince je tak světovým unikátem, tudíž všechny tyto situace je nutné považovat za naprosto „normální“.

střevoZoologická zahrada ve střevech

Jak již vyplynulo z předchozího odstavce, každý člověk je výjimečný. Projevuje se to i na složení střevní mikroflóry, která je u všech jedinců značně specifická. Role bakterií v našich střevech se neomezuje pouze na zpracování potravy, ale má také vliv na to, jak zabírají léky u jednotlivých osob, rozhodují o sklonech k obezitě či o tom, jak kvalitní je pokožka daného člověka. To vše závisí na konkrétní kolekci určitých druhů bakterií a na počtu, v jakém se v nás vyskytují. Většina střevních bakterií se živí pochopitelně tím, co sami sníme, akorát to má předžvýkané ze žaludku. Dále existuje jeden druh bakterie, a to Methanobrevibacter smithii, jenž si pochutnává na odpadních produktech metabolismu jiných druhů bakterií, které rozkládá na metan, jež dovede člověka někdy pěkně potrápit. Velmi zjednodušeně řečeno: většina mikroskopického střevního zvěřince žere natrávenou kaši z našeho žaludku, někteří ale žerou bobky všech ostatních potvor, potom poprdují, a v důsledku toho prdíme my.

Džungle na povrchu

Nikdy nemůžete říct, že máte dokonale čisté uši nebo ruce, a už vůbec ne pupík. Lidská kůže je útulným bydlištěm pro stovky druhů bakterií, přičemž však není obydlena dokonale rovnoměrně. Poměrně nedávné testy odhalily, že na kůži v oblasti loktů máme průměrně 113 druhů bakterií. Na každém centimetru kůže žije asi deset tisíc kusů bakterií rodu Pseudomonas, a pod kůží je jich na stejné ploše asi milion. Naproti tomu například místečka mezi prsty na nohou jsou z pohledu bakterií cosi jako pro nás Antarktida. Mrtvo a pusto. Tyto vyloženě neobyvatelné meziprstní krajiny jsou ale báječným útočištěm pro plísně. Vyhovuje jim tma a bezvětří v uzavřených botách, stabilní a poměrně vlhké prostředí ponožek a také obecný stud lidí chodit k doktorům.

Příroda mezi zuby

Lidská ústa jsou rájem pro nenažrané mikroby. Zubní kazy jsou způsobené dotěrnými hodovníky, již se usazují mezi lidskými zuby a cpou se zbytky od oběda. Jediný lidský zub hostí stovky různých tvorů a v podstatě se nijak neliší od jiných ekosystémů, jako je třeba les, korálový útes, louka. Obyvatelé tvoří bohaté společenstvo se všemi typickými znaky nějaké přírodní oblasti: na jednom zubu tak žijí predátoři a jejich kořist, mrchožrouti, jednotlivé druhy se vyznačují různou mírou vzájemné závislosti, rozmnožují se, umírají. Další druhy ovlivňují mnohem vzdálenější oblasti lidského těla; kupříkladu některé bakterie, jež se usazují na dásních, jsou zodpovědné za různé poměrně závažné choroby, jako je zápal plic či některé srdeční potíže. Nicméně ani v ústech nejsou jen ti „zlí“. jazykVědci nalezli souvislosti mezi výskytem některých druhů ústní mikroflóry a například obezitou, a u těhotných žen byla dokonce prokázána vazba mezi určitými potvůrkami v jejich ústech a porodní hmotností miminka.

Moře v ústech

Nezanedbatelným produktem lidských úst jsou samozřejmě sliny. Průměrná denní dávka, kterou slinné žlázy vytvoří, činí asi 1,5 litru. Sliny jsou z 98 % voda, zbývající dvě procenta jsou zastoupena důležitými sloučeninami, některými trávicími enzymy a mnoha dalšími látkami. Mezi nejzajímavější složku slin bezesporu patří živé buňky. V jednom mililitru slin je přibližně 8 milionů lidských buněk a 500 milionů bakteriálních buněk. Čili i ve vodstvech naší ústní dutiny silně převažují flotily jiných organismů. Některé flotily ochraňují vstupní bránu do našeho těla před škodlivinami, jiné způsobují nepříjemný zápach v ústech, další se prostě vezou. Účelem slin je také chránit zuby v extrémních podmínkách. Takové podmínky nastávají běžně například při zvracení. Zvratky jsou silně kyselé a mohou narušit povrch zubů, proto těsně před akcí nastane zvýšená produkce slin.

Mimozemšťané

Stejně neviditelnou, avšak stejně neoddělitelnou součástí našich životů jsou roztoči, ačkoli nejsou bezprostředními obyvateli lidských těl. Mohli bychom je považovat za jakési prťavé Marťany, kteří žijí mimo náš tělesný vesmír, ale přímo ho ovlivňují, a to mnohdy citelně.

Roztoči většinou nejsou pouhým okem viditelní. Mají smetanovou barvu a drážkovaný povrch těla. Ačkoli mají obvykle osm nožiček, o jejich přenos se postará spíše víření vzduchu při běžných aktivitách v domácnosti. Samečci roztočů žijí jen 20–30 dní, avšak samičky až 10 týdnů. Ve druhé polovině svého života produkují zhruba 50–100 vajíček denně a asi desetinásobné množství výkalů.

Ideální podmínky k životu spatřují roztoči na vlhkých, teplých a tmavých místech, kde se s nimi moc nehýbe. Je-li vzdušná vlhkost nižší než 50 %, cítí se roztoči velmi nesví. Jejich životní funkce se zpomalí a jsou ospalí, po čase hynou. Proto se jim perfektně daří v kuchyni, v kobercích a v posteli, zvláště pokud do příhodných skulin nezasahuje otravný vysavač a pokud se peřiny ráno nenechají vyvětrat. Postel je pak pro roztoče vůbec nejlepším místem, jestliže je jinak celá domácnost větrána, uklízena, luxována a vysušována. V posteli se totiž vlhkost lidského těla udrží i několik hodin. Roztoči se proto pravděpodobně budou vždy nejlépe rozmnožovat tam, kde vy.

Roztoči se živí organickými zbytky, nejvíce jim chutnají miniaturní částečky lidské kůže. Z člověka se za jeden den odloupne průměrně 1,5 g kůže (to je tedy téměř 0,5 kilogramu ročně!). Toto množství nasytí asi milion roztočů. Pro některé druhy je velkou pochoutkou také moučný prach, případně si menu zpestřují mikroskopickými plísněmi.

Protože roztoči mají velmi primitivní zažívání, potřebují trávit na několikrát a částečně i mimo své tělo. Proces jejich stolování proto probíhá přibližně takto: Roztoč přijde k obědu, kterým jsou nějaké ty šupinečky lidské kůže, trocha plísně a třeba špetka prachu. Na svoje jídlo pak vyloučí enzymy a jeden druh houby, přičemž oboje slouží k tomu, že oběd se přednatráví mimo roztočovo tělo. Roztoč se výsledkem svého kuchtění nakrmí, ale protože pokrm stále není perfektně natrávený, roztoč opakovaně svoje bobky sní. Teprve když hovínka považuje za hotová, nechá je být. Právě bobky a enzymy roztočů, vířící v prostředí bytů, jsou ti největší prevíti, protože způsobují alergie.

Smetiště

Lidé samozřejmě nejsou jen nosiči všech možných tvorů, ale sem tam z nich musí také něco odpadnout. Každý příjem vyžaduje i výdaj. Kromě odumřelých částeček kůže najdete ve svém bytě i spoustu chlupů, vlasů, nehtů a hvězdného prachu. Denně z jednoho člověka odpadne asi padesát milionů mrtvých kožních buněk, což není tak mnoho. Avšak v součtu za čtyři roky se z jednoho člověka odloupne tolik kůže, která váží stejně co on sám.

Také poměrně neočekávaná místa skrývají celkem neočekávaný odpad. Například v klávesnicích u počítačů se údajně nalézá i mnoho chlupů z nosu. Podle jedné britské statistiky zachytí čističky na Temži každý měsíc asi tunu chlupů z lidských genitálií. Specifický odpad poskytují také mrtvoly. Velká krematoria s trvalým provozem údajně vypustí z komínů asi 12 kg rtuti denně, která se při spalování uvolňuje z plomb.

Nejzjevnější a nám všem nejlépe známý odpad jsou samozřejmě výkaly. A že jich je, uvážíme-li, že za celý život sní jeden člověk asi 50 tun potravin. Jako byste snědli přibližně osm urostlých slonů afrických.

bakterieZápadní civilizace je posedlá krásou, čistotou a stoprocentní hygienickou nezávadností. Hledá cesty, jak tvořit lidi ještě krásnější, čistší a jak jim umožnit ještě hygieničtější, nezávadnější a sterilnější život. Jenomže naše těla byla, jsou a provždy budou snůškou sajrajtů. A vlastně i díky tomuhle svinčíku je nám umožněno vůbec přežít. Jak poeticky to vyjádřil Steven Gill, který se zabývá zkoumáním bakterií: „Člověk je superorganismus tvořený lidským tělem a bakteriemi.“

- A. Petříková (Článek byl převzat se souhlasem redakce časopisu Look)

Výživový poradce LifeUp - výživový poradce Praha - výživový poradce Hradec Králové - výživový poradce - dieta, diety, hubnutí, nutriční a výživové poradenství - výživová poradna

výživový a dietní poradce Praha LifeUp